Tepelné čerpadlo

Tepelné čerpadlo je spolehlivé, vyzkoušené zařízení. V roce 1921 ho vynalezl Slovák Aurel Stodola, který jej posléze roku 1928 namontoval v Ženevě, kde údajně stále běží. Od té doby však toto zařízení doznalo velkého pokroku, vyrábí se několik typů podle toho, z jakého prostředí je teplo odebíráno.

Tepelné čerpadlo funguje na principu změny skupenství oběhové kapaliny, která poté, co získá teplo ze vzduchu, vody či země, jsouc stlačena zkondenzuje a své teplo odevzdá interiéru domu. Když se dostane zpět do vnějšího prostředí, ohřívá se a její skupenství se mění na plynné. Abyste nebyli zmateni, rozdíl v teplotách je 4 °C po schlazení a asi 10 °C po ohřátí ve vnějším prostředí. Při stlačení dosahuje tato kapalina teploty cca 45 °C – 55 °C a po ochlazení má opět ony 4 °C a koloběh se opakuje.

Konkrétní možnosti venkovního odebírání tepla jsou: vzduchové čerpadlo, které může být umístěno v objektu či mimo něj a své teplo předávat vodě nebo zase vzduchu ve vnitřním prostředí. Systémy voda – voda, nebo voda – vzduch, které se ohřívají v hloubkových studnách nebo v povrchové protékající vodě a nakonec okruhy zemní, jež jsou buď v provedení plošném anebo ve formě hloubkových vrtů. Pro rozhodnutí o jednom z výše uvedených principů je nutné vzít v úvahu přírodní podmínky pozemku a finanční možnosti stavebníka. Každý má své pro i proti.

Tepelná čerpadla se dále dělí podle teplonosného media do kterého své teplo předávají. Může to být vzduch anebo voda, podle otopného systému užitého v objektu.

Tepelné čerpadlo samozřejmě nevyrábí celé potřebné teplo v domě samo, není to žádné perpetuum mobile. Příkon elektrické energie je nutný pro oběh kapaliny a pro její stlačení. Nicméně poměr energie dodané a energie získané je asi 1 ku 3. Pokud v domě topíte tepelným čerpadlem, platíte lacinou sazbu za celkovou spotřebovanou elektrickou energii v domácnosti, takže úspory na vytápění dosahují takové hodnoty, že se to skutečně vyplatí.

Za nutné dále považuji zmínit některé nepravdy, které o tepelných čerpadlech kolují. Jedna z nejčastějších zní: plošný zahradní kolektor vymrazí půdu a zahubí vegetaci. Není to pravda. Pokud je tepelné čerpadlo správně navržené a rozprostřené do dostatečné plochy, nemá na zeleň rostoucí nad ním žádný vliv. To samé platí o zemních vrtech. Pokud jsou vrty od sebe více než 10 m a jejich výkon je optimalizován tj. neběží na 100 %, ale na doporučených 80 %, k dramatickému vychlazování vrtů nedochází.

V obecném povědomí také hnízdí utkvělá myšlenka, že je TČ drahé a nikdy se nezaplatí. Pokud se ale na jeho pořízení díváme jako na investici, u rodinného domu získáme roční úsporu na energiích na vytápění asi 25 000 Kč a to je 12% úrok! Pokud jsou tedy pořizovací náklady TČ 2 – 3 stovky tisíc Kč, návratnost této investice se pohybuje mezi 7 – 9 roky. Životnost tepelného čerpadla je minimálně dvojnásobná a navíc závisí především na životnosti kompresoru. Ten je možné po dvaceti letech vyměnit a systém funguje dál. Zemní vrty vydrží řádově desítky let – přibližně jednu generaci.

Systémy vytápění pomocí TČ se používají v kombinaci nízkoteplotního podlahového topení. Panuje domněnka, že podlahové topení je nezdravé a navíc na něm musí ležet dlažba. Pravda je, že dlažba je pro instalaci takového systému nejvhodnější, pokládají se však i podlahy dřevěné, tzv. plovoucí a jiné. Skutečně nevhodné je pokládat korek či tlusté koberce, ze kterých se pak může zvedat prach. Nicméně nezdravost podlahového topení je zřejmá jen tehdy, kdy zastaralý systém, který se již neaplikuje, přetápěl podlahy nad 30 °C a v neizolovaných domech způsoboval teplotní rozdíl podlahy a zdí zdravotní potíže.